Metamorphoses – PhDr. Michael Zachař

Metamorfózy – věčné to proměny. Jsou samou podstatou existence. Nic se jim nevyhne, ani ladnost ženských křivek. Ostatně i podoba této výstavy a jí provázející knihy spěla ke svému konečnému tvaru cestami mnoha proměn. Poněkud prvoplánově se nabízelo srovnání s kdysi oblíbeným knižním  titulem  Žena ve výtvarném umění z počátku válečných čtyřicátých let, padla úvaha o širším srovnání domácích a zahraničních autorů věnujících se motivům ženy, aby konečně i pod tíhou šířky záběru vznikla nikoli všeobsažná, ale pečlivě prosetá publikace, ukazující rozmanitost výtvarných forem z ateliérů vybraných výtvarníků 19. a 20. století.

Žena je nepochybně odvěkou inspirací výtvarných umělců od pravěkých venuší, antických nymf, středověkých madon, novověkých dam, secesních krásek až po dračice dob nedávných, současných a nejpřítomnějších. Každý kumštýř ji vidí osobitě po svém, hledá svébytný výraz svého vidění a cítění – vzpomeňme na ráznou novátorskou dikci Picassových Avignonských slečen nebo reklamní typy Roye Lichtensteina. Různé doby také upřednostňovaly specifické úhly pohledu – ideály ženské krásy se proměňovaly, nabývaly tu adoračních významů, jinde vyzývaly k emancipačním principům soužití v podmínkách světa osvobozeného od starých pořádků. V prvních dekádách dvacátého století se odehrálo ve výtvarném umění snad vůbec nejvíce metamorfóz ženské krásy, co si jen dokážeme představit! Pověsme jen vedle sebe třeba obrazy Muchy, Čapka, Verise nebo Jiroudka. V plédu dohasínající secese se skví již perly různých avantgardních inovací, návratů k akademismu, zejména pak tendencím neoklasicismu, ale také mnohačetná rozhojněná produkce obrazů zabíhajících někdy až k povážlivým klišé. Nebudeme tedy vždy povznášeni krásou, nýbrž také – viděno očima dneška – asi i zaskočeni dráždivostí některých selankovitých obrazů, jež mimochodem nacházejí znovu  své nové obdivovatele, třebaže o důvodech tohoto vzkříšeného zájmu si lze myslet leccos.

Každopádně budiž tato kniha nikoli exhibicí kunsthistorických interpretací, ale zejména prostým povýsknutím k přicházejícímu jaru! Mnozí nyní usedáte do pohodlného křesla, sklenku dobrého moku po boku, ztišenou hudbu v zátylku a budete se nechávat okouzlovat nekonečnými fasetami ženské krásy v obrazech a plastikách větších i menších mistrů.  Necháte postupně odplynout všechny chmury, uzamknete na čas brány cest k všemožným osobním obavám a vykutáte v sobě ještě zbylé jiskérky odvahy k možným dobrodružstvím, k ojedinělé fanfáře či prosté odevzdanosti své nejbližší. Vězte, že život ve věčných proměnách nekončí, je spíš jako váš náhončí a stránkujte bez obav tam i zpátky. Dopřejte si tu bujnou radost vámi volených preferencí v jednotlivých kapitolách, vzývejte tu svou, již si nakonec vyberete! Jen o jedno prosím – nevytrhávejte onu stránku z knihy, abyste jí podložili polštář a také nezalamujte růžky. Dopovat se je zkrátka nutné, ale vždy s rozvahou, pozastavením a s jasným cílem. Odvažte se nejen sahat po kráse, ale též ji hledejte, skrytou, zastřenou, nenápadnou. Někomu se cesty životem zkříží tak, že mu je odepřeno ji vidět. Jiný ji vidí a přece mu stále uniká. Krása je záblesk věčnosti, a proto stojí za to ji hledat. Věřte si!

Ať tato kniha přehlušuje smutek hasnoucích očí, civících v posledních zbytcích naděje na krásu ženských křivek. Ať voní mládím, zralostí i vznosnou ztepilostí.  Ať heslo Víno – ženy – zpěv bývá často citováno a naplňováno v její i vaší přítomnosti.

Michael Zachař

 

Zpět